Vždycky jsem se řadila mezi ty, kterých si každý všimnul. Byla jsem výrazná a ráda jsem se bavila. Kamarádi pro mě byli všechno. Udělala bych pro ně cokoliv. Pak jsem přišla na střední a začala jsem zjišťovat, že já i moji přátelé máme jiný život. Přestávali jsme na sebe mít čas. Každý dělal, co pro něj bylo nejlepší. Nesla jsem to hodně špatně bylo to pro mě těžké zvyknout si na nové lidi. Samozřejmě, měla jsem tam taky kamarády, ale bylo to něco úplně jiného než na základní škole a já se s tím nevyrovnala. Po roce jsem z této střední školy odešla. Začala jsem mít totiž psychické problémy a začala jsem propadat. Na novou střední jsem nastoupila s dvěma kluky ze základky. Na základce chodily o ročník níž. Shodou náhod jsme spolu na nové střední byli i ve třídě, a to mi velmi pomohlo. Začala jsem se opět zapojovat do kolektivu.
Na škole už jsem druhým rokem. Všechno zvládám a teď už vím, že střední škole není o přátelství, ale o vzdělání. Už je to jen na nás jestli se chceme učit nebo ne. Ovšem i přátelství na škole je důležité. Něco vás pak pohání dál. A já mám naštěstí ve třídě i na škole super přátele a o to lépe se učím.